Dobrý den (nebo příjemnou noc) - Vítejte na těchto stránkách Česky English
Úvod O autorovi Foto / Video Výstavy Aktuality Kontakt Pozvánka

 MANIFEST POST-ATOMOVÉ RENESANCE
(5 základních artikulí P.A.R.):

1)
Post-atomová renesance vyjadřuje způsob výtvarného myšlení a vizuálního ztvárnění daného motivu. V současné (postatomové) době směřuje tvorbu znovu k "návratu obrazu" nebo trojrozměrného artefaktu ve smysluplné podobě, avšak nepodbízí se. Nesoupeří s jinými moderními uměleckými směry, má pouze od nich určitý odstup. Např. oproti konceptuální tvorbě je jednoznačně "antikoncepční".
2)
Ztvárňovaný motiv se tvoří "klasickým" způsobem. Obraz musí být malován vlastní rukou, přičemž nerozhoduje zda pravou, levou nebo oběma. U jiných výtvarných oborů se nevylučuje použití současných moderních zobrazovacích způsobů a technik, jejichž základ ovšem  vychází z ruční práce autora.
3)
Výtvarné myšlení souzní s vizuálním ztvárněním. Podstatný je vlastní názor, který má myšlenku a ztvárňuje autorův "vnitřní, ničím nerušený obrazový svět". Tento může být reálný, abstraktní nebo naivní, ale naprosto ideální je "naivně-abstraktně-realistické" výsledné dílo.
4)
Autor tvořící správným "post-atomově renesančním způsobem" musí dodržovat určité základní pravidlo, které lze v kostce vyjádřit velice jednoduchým a srozumitelným způsobem tak, aby to byl schopen pochopit opravdu každý: musí umět svým diagnostickým impulsem protáhnout volument myšlení a dění ad libitum, přičemž substrát jeho děl by měl transcendovat verbálně artikulovaný horizont ideí a současně mísit mystické s antroposofickým.
5)
Základní heslo post-atomové renesance zní: "OMNIA VINCIT ARS - IN VINO VERITAS"


POST-ATOMOVÁ RENESANCE
(Václav Mach-Koláčný)
 

Termín "post-atomová renesance" vznikl jako nadsázka, ale dnes má své zásadní opodstatnění v mé obrazové tvorbě. Poprvé jsem ho použil v r. 2009, když jsem přemýšlel o názvu autorské výstavy v galerii Rubikon v Olomouci. Na tuto myšlenku mě kdysi přivedl starý přítel - ak.mal. Jindřich Hegr (+2015) na jednom z našich posezení v jeho rodné chaloupce ve Svratouchu na Vysočině. Tam se každoročně na celé léto ztrácel z Prahy, dokud mu to zdraví dovolovalo. Znal dosti důvěrně mé dílo z mnoha setkání, já jsem ho navštěvoval i v jeho vršovickém ateléru v Praze, párkrát byl i on u mně ve Žďáru n.S. Jednou při prohlížení ukázek mých tehdejších novinek nečekaně vyslovil zajímavý názor: že svoji tvorbu měním jakoby z "gotického" způsobu zobrazení na "renesanční". Na dotaz, jak to myslí, jen opáčil, že mám o tom přemýšlet. A dodal: "Máš osobitý rukopis s moravským koloritem, ke kterému jsi dospěl sám a jsi nezatížený žádnou školometsky naučenou představou. Zůstaň vždy svůj, vytvoř si vlastní vnitřní obrazový svět, nestřídej výtvarný názor podle toho, co je zrovna módní a pokud ho po čase změníš, tak vždy jen v souladu s vlastním svědomím a niternou nutností". Toto mi zůstalo dodnes v paměti, protože Jindřich byl skvělý malíř a každým coulem poctivý člověk, bohužel málo prezentovaný v médiích pro svoji příslovečnou skromnost (přitom vystudoval AVU v ateliéru Vlastimila Rady např. společně s daleko známějším Radkem Pilařem.)

Začínal jsem, kdysi už dávno, pochopitelně "studijní" realistickou kresbou a malbou. Po nalezení vlastního výrazu jsem od začátku devadesátých let minulého století zhruba desetiletí tvořil tzv. "abstrahované" krajiny, tvořené převážně vertikálními liniemi. Mým cílem bylo výjadřit svůj "pocit" z krajiny (vzduch, slunce, vítr...). Tyto mé obrazy Hegr již dobře znal z dřívějška. Po letech jsem postupně měnil způsob malby a motivy jsem zprvu částečně směřoval k jeho malířským vizím, které mi byly velmi blízké. Nikdy jsem je však nekopíroval (s tím bych se ani neovážil přijít mu na oči...). Do rozsahu své práce jsem totiž naplno zařadil i figurální náměty a ty se už nedaly dělat mým dřívejším způsobem. Začal jsem tedy hledat znovu a postupně našel možnost nejvhodnější - malbu (jako)renesanční, v níž jsem mohl své náměty a myšlenkové pochody nejlépe uplatnit. V olejomalbě jsem přestal malovat "alla prima", ale postupně v několika vrstvách, což dává obrazu docela jiný výraz. Přestože na rozdíl od skutečné staré renesanční malby jsem tu svoji dost zjednodušil, tak výsledek ve své konečné podobě se jí trochu podobá, zůstává však "moderní", což bylo mým záměrem. Stále tvořím v duchu tzv. "magického realismu", částečně reálným a částečně naivním stylem, který snad nejlépe vystihuje označení: "Renesance mezi Leonardem a Ladou".

A ještě výklad výrazu "post-atomový":
Doba "atomová", stejně jako doba kamenná, bronzová, železná nebo průmyslová patří k zásadním mezníkům vývoje lidské společnosti. Trvala po většinu druhé poloviny dvacátého století. Já a moje generace padesátých let jsme se do jejích začátků narodili a prožili v ní větší část svého života. Dnes ji nahradila doba digitální (postatomová). Proto bylo nasnadě, že náhodným spojením jistých neuronů v mozkovém computeru jednoho "nevšedního umělce" se zrodil okamžitý nápad a "post-atomová renesance" byla na světě. Jen jsem v termínu "post-atomový" použil pomlčku, aby se to snadněji četlo.

Význam "post-atomové renesance" pro další směřování kulturního vývoje lidstva snad nejlépe pochopil můj velectěný kamarád - "božský kurátor Double M" (*), který dokázal svou vrozenou inteligencí a bystrým úsudkem okamžitě rozpoznat důležitost a hodnotu tohoto poselství od všední průměrnosti dnešních dnů. Jeho známý slogan "Jazzu mír a smrt levným umělcům" hovoří za vše...

Na závěr je vhodné ještě malé připomenutí: někteří kunsthistorikové jsou dnes již ochotni připustit možnost, že příchod post-atomové renesance dávno přepodvěděla osobnost z nejpovolanějších - český geniální vynálezce, badatel a renesanční člověk Jára C. (jehož zde ale nemůžeme jmenovat), který však pro své nesmírné pracovní vytížení tuto vzácnou myšlenku nestačil dotáhnout do konce.

--------------------------------------------------------------------------------------
* (ak. soch. Milan Martiník, Praha, kurátor a post-renesanční umělec)