Křížová cesta "VIA CRUCIS I"
v kostele sv. Jakuba Staršího v Osové Bítýšce
O historii a "putování" mé křížové cesty
(Václav Mach-Koláčný)
Autorský cyklus křížové cesty s názvem „VIA CRUCIS” vznikal postupně během let 2002 - 2004. Jedná se o čtrnáct olejomaleb o rozměrech 80 x 60 cm. Celý cyklus byl původně doplněn ještě „patnáctým zastavením - Vzkříšení”, který ale nebyl jeho nedílnou částí a proto mohl být použit společně nebo samostatně. Tento obraz již dnes není k vidění v originále, byl na výstavě v Praze v r. 2011 prodán.
K rozhodnutí namalovat křížovou cestu mě kdysi přivedla „náhoda”, vlastně spíše náhodné, ale milé setkání na vernisáži se skvělým malířem a uznávaným grafikem Vladimírem Komárkem v galerii ve Sněžném na Vysočině v létě 2001. Bylo to na jedné z jeho posledních výstav (+2002). On ji tam měl výstavu v červenci, já pak po něm v srpnu. Tehdy jsem totiž namaloval několik obrazů s biblickými tématy, jejichž ukázky tam p. Komárek viděl a mezi řečí mi navrhl, abych se pokusil namalovat také nějakou „svoji” křížovou cestu. „Každý správný malíř by měl za život vytvořit nějaké stěžejní dílo, nejlépe křížovou cestu. Podobně jako řezbář by měl vyřezat aspoň jeden betlém. Křížová cesta není právě lehké téma, to musíš dělat s pokorou, ale když se ti s ním podaří vyrovnat svým vlastním způsobem, tak si potom právem můžeš říct, že jsi už něco dokázal”, prohlásil tehdy. Sám věděl o čem hovoří - jeho proslulá křížová cesta se nachází v kostele sv. Petra a Pavla v obci Konecchlumí nedaleko Jičína.
Krátce po tomto setkání jsem se rozhodl zkusit „jít do toho” také. Nějakou dobu jsem zprvu přemýšlel o možném zpracování námětu tak, abych dodržel dané téma podle jeho historicky ustálených i vžitých představ, ale abych nemusel opustit svůj tehdejší způsob malby (nikoho nekopíroval) a přitom aby dílo bylo srozumitelné. Poté jsem udělal pár přípravných kreseb, ale nebyl jsem si ještě jist, jestli jsem na správné cestě. Proto jsem jako první obraz maloval „Pietu” (13. zastavení), s tím, že kdyby se mi to nezamlouvalo, tak mi zůstane další samostatný obraz s výrazným motivem (pietu už v historii vytvořilo nespočetné množství umělců, i těch nejslavnějších). Když pak byl obraz hotový, tak jsem naznal, že by to mohlo být „ono”. Jako druhý jsem pro jistotu ještě namaloval 4. zastavení (setkání s Marií), abych viděl, jak ty obrazy budou k sobě ladit a mohl si tak už udělat konečnou představu o celku jako takovém. Pak už to pokračovalo samozřejmě od začátku, všechny zbývající postupně od jedničky do čtrnáctky. Na závěr jsem pak ještě přimaloval zmíněné 15. zastavení („Vzkříšení”), které u některých současných křížových cest bývá také.
Mým autorským záměrem bylo vytvořit kompletní dílo s tím, že bude po nějakou delší dobu pouze vystavováno jako neprodejné a až později bude nabídnuto k prodeji a instalaci do odpovídajícího sakrálního prostoru. Uvažoval jsem, že pro možné budoucí umístění bude nejvhodnější některý z nových moderních kostelů, ale po konzultacích s architekty jsem dospěl k přesvědčení o jeho vhodnosti všeobecně. Velice dobře se může vyjímat i v interiéru gotického chrámu. Obrazy jsou sice moderní a odpovídající svým výtvarným pojetím dnešní době, ale jsem přesvědčen, že jsou pochopitelné každému. Jsou namalovány jednoduchým stylem, v tlumených barvách, jež snad dobře vystihují atmosféru a děj daného pašijového tématu.
Premiérové uvedení celého cyklu se uskutečnilo v r. 2005 ve Žďáře nad Sázavou v kapli sv. Barbory v době před Velikonocemi. Poté byl během let postupně představován na 15 výstavách v ČR (mezi jinými v Praze, Brně, Ostravě, Olomouci, Mikulově aj.). Při výstavě v kostele sv. Jakuba v Chotěboři byla vernisáž spojena s benefičním koncertem Hradišťanu s primášem Jiřím Pavlicou, který se konal na podporu výstavby centra pro postižené děti. Naposledy byl vystaven r. 2012 v kapli sv. Maří Magdaleny na Skalce v Mníšku pod Brdy. Toto byl určitě nejzvláštnějí a nejzajímavější "výstavní prostor", jaký jsem dosud měl možnost spatřit. Stěny historické kaple od architekta Kryštofa Dientzenhofera z konce 16. stol., dříve už prakticky odepsané ruiny (stojí na poddolované skále), dnes znovu rekonstruované, trochu připomínají skalní stěny jeskyně...
(viz foto dole).
Z malovaných obrazů této křížové cesty jsem také vytvořil grafickou verzi celého cyklu - "přetransformoval" jsem ho pomocí počítačové grafiky do vlastní originální digitální podoby. Tato byla určena pro možnost tisku apod.
Docela nečekaně se však dostala až do Jihoafrické republiky*
Pro trvalé umístění takového díla do sakrálního prostoru však není rozhodující pouze jeho umělecká hodnota, která je jistě důležitá, ale také jeho obsah. Proto jako zásadní považuji vyjádření Mons. Jana Graubnera, arcibiskupa olomouckého a metropolity moravského v osobním dopise ze dne 5. 12. 2007. V něm moji křížovou cestu schválil a sdělil mi, že ji doporučil duchovním správcům všech farností své arcidiecéze jako vhodnou do jakéhokoliv kostela, pokud se časem najde příležitost. Ještě jen pro zajímavost: ukázkový výtisk mé křížové cesty předložil k posouzení p. arcibiskupovi v r. 2007 můj dobrý kamarád Doc. RnDr. Roman Kubínek, CSc, profesor na Universitě Palackého v Olomouci.
Prostřednictvím třetích osob bylo později rozjednány některé možnosti umístění mého díla, ale ve všech případech by se o event. realizaci jednalo v horizontu více let. Že křížová cesta nakonec nečekaně skončila v kostele sv. Jabuba v Osové Bítýšce, je pro mě opravdu velkou radostí. Je to tak trochu jako „návrat domů”. Právě k Osové Bítýšce mám úzký osobní i rodinný vztah. V kostele, kam jsem kdysi s rodiči i sourozenci sám chodíval, neboť jsem dětství prožil v blízkém Vlkově. V jeho sousedství jsem také vychodil „měšťanskou školu” (5.- 9. třídu v dnes již neexistující budově bývalé ZDŠ). V kostele, ve kterém můj otec, zdejší rodák, zanechal svoje rozsáhlé stolařské dílo při rekonstrukci kostela za tehdejší administrace P. Pojezdného, OPraem., dnešního opata premonstrátů na Strahově, který kdysi zdejší farnost po dost dlouhou dobu spravoval. Otec pracoval na nových lavicích, obětním stole aj. Moje dílo takto může na jeho práci navázat...
"Putování" křížové cesty po českých galeriích, muzeích a kostelích je po12 letech u konce. Mé veliké poděkování patří celé farnosti sv. Jakuba, duchovnímu správci P. Jiřímu Jenišovi, obci Osová Bítýška, p. starostovi Josefu Machovi a každému, kdo jakýmkoliv způsobem přispěl ke konečnému umístění mého díla právě v Osové Bítýšce.
--------------------------------------------------------------------------------------
* Koncem r. 2006 se ozval jihoafrický dirigent Rudolf de Beer, že si moji Via crucis vybral, z mnoha jiných na webu, a požádal mě o její použítí pro vizuální doplnění rozsáhlého projektu nazvaného „SYNKRETISMUS“. V něm připravoval spojení zhudebněných pašijových témat starých barokních mistrů F. Liszta a J. S. Bacha na velkolepém koncertním provedení s promínáním obrazů křížové cesty na velkoformátová plátna. Přes mailovou poštu jsme se domluvili, "obrázky" byly odeslány na dalekou pouť a na jaře r. 2007 se vše uskutečnilo v koncertní síni Endler Hall ve městě Stellenbosch, nedaleko Kapského Města. Vystoupení stodvacetičlenného vokálního sboru se sólisty za doprodu varhan a hudebních nástrojů spojilo historickou hudbu s modernímu obrazy...
Via Crucis na "skalních" stěnách kaple sv. Maří Magdaleny v Mníšku pod Brdy
